Takže můj nápad je takový, že sem tam tu bude rada, ale jinak něco jako deníček, ten jsem si psala leta. Abyste mohli nahlédnout pod pokličku do jednoho obyčejného života. Časopisy a obecné rady jsou fajn, ale není nad report z opravdové „akce", z opravdového života.
Sýr, losos a třešně
Začnu jídlem. Jím teď za dva a pro dva. Momentálně čtu knížku Pravidla sýrárny o obnovení tradiční rodinné výroby sto let starého sýra. No a na co jsem tam asi dostala chuť :) Na sýr. Po cestě k sýru v obchodě jsem však potkala lososa a v tu chvíli jsem měla chuť na lososa, na uzenýho. Měli tam jedno jediné balení, a drahé, 100g skoro za stovku, ale říkala jsem si, že tělo asi ví, co potřebuje, že omega 3 jsou dobré pro toho 360gramového prďolku, tak jsem si ho dala do košíku. A ředkvičky - mimochodem trochu pálí, je to příjemná změna, po všech těch bez chuti - v Bille, takové ty farmářské za 10 korun byly.
No, za sýr už jsem nechtěla dávat tolik, když už tam mám toho lososa, tak jsem nakonec vzala nějakej z kravského mléka, velký, sice s plísní na povrchu, to bych teď asi neměla, ale jsem optimista. A taky si myslím, že co se má stát, to se stane.
A korbáčky.
A další sýr s ořechy.
A před krámem třešně, kilo za 49 korun, to je na Prahu krááááásná cena, paní asi potřebovala doprodat. Takže ještě kilo třešní.
Na talíř jsem si dala sýr, lososa a třešně. Ne, nepos.. jsem se. Jen ten losos mi přišel, jako by ho předtím vyváleli v pastě na zuby. Půlku jsem snědla teda v poho, u druhý už mi přestal voňet a poslední kousek jsem vyhodila, byl i kousek tmavší, asi nějakej zbytek kůžičky.
No, prostě, když musíš tak musíš, někdy zas „musím" sladký. Ale myslím, že i zde by měla platit zlatá střední cesta: sem tam si dopřát, na co mám chuť, ale dát za pět věcí skoro tři sta, to by taky nešlo moc často. Takže ideální stav: míť chuť na zdravý věci za dobrou cenu :)
Žádné komentáře:
Okomentovat